•Horses world• - Články

2. Design Heat & Horses

Fri, 18 Jun 2010 20:09:35 +0200

2. Design "Heat & Horses"

Vyrobila: Já, webmasterka Pattie*

Od kdy: 18.6.2010

Poznámka: Jarní a letní design dohromady .

Můj komentář: Design vyrobený na konci jara, nebo spíše na začátku léta, takže je to takový letní veselý design plný barev . Mě připomíná rozkvetlou louku někdy v létě .

Náhled:

Fotky ze zimy

Mon, 10 May 2010 14:40:21 +0200

Tak sem dávám alespoň nějaké shrnutí toho, co jsme dělali letos v zimě a nějaké fotečky :).

V zimě jsme se věnovali hlavně zdokonalování drezury, což se nám určitě alespoň nějak podařilo, jsem spokojená, je vidět obrovský pokrok oproti loňsku.

Také bylo spousta sněhu, tak jsme si ho užívali. Jezdili jsme po loukách i v lese, kde to nádherně změklo a dalo se tam krásně běhat, kamení bylo zakryto sněhem :).

Více fotek v celém článku :)

Znovu se vracím :D

Mon, 10 May 2010 14:26:06 +0200

Tak se znovu vracím :D. Už jsem to několikrát plánovala, ale vždycky jsem nakonec neměla čas.

Sice nemám moc času (jsem ve škole a zbytek času ve stáji), ale večer si čas snad najdu :).

Plánuji doplnit časem seznam plemen, dávat sem své fotečky z tréninků a tak podobně.

Jinak blog, kterému se stále věnuji a nikdy jsem s ním od června 08 nepřestala je můj blog o mém koníkovi, který pro mě znamená všechno :).

Tento blog najdete na adrese http://durman.blog.cz/.

A také samozřejmě plánuji nový design, tenhle mě tu pěkně rozčiluje :D.

Nový design :)

Sat, 21 Nov 2009 19:27:59 +0100

No, tenhle design tu byl už tak strašně dlouho, že tomu ani nemůžu uvěřit! Víc než půl roku. Od začátku května!

Tak tenhle je zimní. Doufám, že ho po zimě změním a nebude tady strašit ještě v létě .

Velká Pardubická Steeplechase 2009

Sun, 11 Oct 2009 20:12:57 +0200

Tak po roce byla opět Velká Pardubická. Chtěla a zároveň nechtěla jsem se na ni dívat. Nechtěla jsem se na ni dívat, protože jsem se bála toho, který kůň se tam letos zabije. Nakonec mi to ale nedalo, protože jsem chtěla vidět, jak dopadne Sixteen.

Nejprve byly dostihy před tím, na kterých se dohromady zabili 2 koně. Což mi i tak přijde jako dost.

Potom bylo představení favoritů, mezi nimiž byla samozřejmě Sixteen, Profil, Mandarino, Del Sole, a další.

A potom začal dostih. Za Albertovec běželi dva koně a opět to s nimi dopadlo špatně. Amant Gris kvůli zranění neběžel, ale běžel jiný bělouš a taky osmiletá hnědka Shirley. Z běloušova sedla jeho žokej vypadl a se Shirley to dopadlo ještě mnohem hůře. Zavadila při skoku na velké vodě a musela být utracena.

Bylo sice nepříjemné počasí a občas padaly proudy vody, ale do startu Velké Pardubické se počasí dalo trochu do pořádku a když byl dostih v 15.40 odstartován, bylo už počasí o něco lepší.

Startoval nezvykle velký počet koní - 25 koní. Nejvíce očekávání vzbuzovalo překonání Velkého Taxisu v takovém množství. Nakonec na Taxisu upadl pouze Hirsch, který ztratil jezdce, ale posléze se zvedl a běžel dál za ostatními koňmi.

Závod nakonec dokončilo 18 koní. Nebyl ale mezi nimi překvapivě Del Sole s J.Váňou mladším, byl v průběhu dostihu zadržen.

Vepředu se hodně dlouho držel Numero Due, kterého doháněli hlavně Red Dancer a Tomis.

Zklamáním byl anglický Mr.Big, který se po celou dobu dostihu pohyboval vzadu a nakonec skončil na 16. místě.

V době, kdy to vypadalo, že Sixteen se z nižších pozic prodere dopředu začal zrychlovat i Tiumen, který se dostal do cíle i s náskokem.

Na prvním místě se tedy umístil Tiumen s žokejem Josefem Váňou, na druhém místě Sixteen, na třetím místě Numero Due a na čtvrtém Mandarino.

V celém průběhu dostihů tedy svůj život ukončili tři koně-Picador, Gawain a Shirley.

Rocky Mountain Horse

Sat, 10 Oct 2009 21:58:08 +0200

Název: Rocky Mountain Horse

Průměrná výška: 142-160 cm

Barevné rázy: Všechny plné barvy kromě běloušů. Bílé odznaky povoleny na hlavě a v dolní části končetin. Většina zástupců plemene má čokoládově hnědou barvu se zlatavou hřívou a ocasem. Místo původu: Amerika
Použití: Převážně rekreační ježdění.
Temperament: Klidný a inteligentní kůň.

Historie plemene Rocky Mountain Horse se v Americe stala úplnou legendou. Tvrdí se, že první osadníci s sebou do státu Kentucky přivedli zvláštního koně, překrásného mladého hřebce španělského původu. Toho zkřížili s místní klisnou a jedním z jejich potomků byl kůň jménem Old Tobe, později zakladatel plemene. Široko daleko se Old Tobe proslavil jako všestranný kůň dobré povahy s pomalým mimochodem. Jeho šťastným majitelem byl Sam Tuttle. U něj Old Tobe pracoval jako jezdecký kůň pro turisty, neboť se hodil k začátečníkům stejně dobře jako k pokročilým jezdcům. Old Tobe byl nenáročný kůň jistého kroku a aktivně sloužil plných 37 let. Za tu dobu zplodil celou řadu potomků.
V roce 1986 sice počet zástupců plemene Rocky Mountain nebyl nijak závratný, ale chovatelé, kterým tito zajímaví koně nebyli lhostejní, založili sdružení na záchranu plemene (Rocky Mountain Horse Association). V prvním roce své existence asociace evidovala jen 36 koní, ale postupně se počet členů vyšplhal na dnešní 3000. I přes tento počet se plemeno považuje za víceméně vzácné.
Chov se pečlivě sleduje a evidováni jsou pouze koně splňující přísné požadavky. K těm náleží dobrá povaha, přirozený chod, široké plece a šikmá hruď (45°). Koně plemene Rocky Mountain jsou snadno ovladatelní a mají jistý krok. Obvykle jsou to klidná a inteligentní zvířata.
Koně Rocky Mountain se využívají pro rekreační ježdění a zábavu, ale také při závodech, kde mohou uplatnit svou rychlost a vytrvalost.

Quarter Horse

Sat, 10 Oct 2009 21:24:19 +0200

Název: Quarter Horse (American Quarter Horse)

Průměrná výška: V průměru 152 cm.

Barevné rázy: Všechny plné barvy

Místo původu: Amerika
Použití: Hlavně westernové ježdění, ale také spousta dalších aktivit.
Temperament: Inteligentní, dobře cvičitelný kůň.

Nikdo nemůže s jistotou říct, jaký původ má Americký Quarter. Říká se, že je to nejstarší plemeno ve Spojených státech a je potomkem koně chickasaw, jehož osadníci převzali od Indiánů. Tito koně byli malého a zavalitého vzrůstu, zřejmě španělského původu. První osadníci se rádi bavili jezdeckými soutěžemi, a k nim samozřejmě potřebovali rychlé koně. Plnokrevníci, kteří se na území Ameriky dostali ještě předtím, než v Anglii vznikla plemenná kniha, se zřejmě podíleli na vzniku tohoto plemene.
Jméno Quarter dostal podle délky tehdejšího závodiště, tj. čtvrt míle. Po celých Spojených státech se konaly dostihy koní, i když ne na hezkých dlouhých rovných tratích, jak tomu bývá dnes. Spíše šlo o širé pláně u osadnických vesnic.
Soutěžili mezi sebou buď majitelé koní nebo jejich jezdci a vítězem se stal vždy ten, kdo měl zkrátka nejrychlejšího koně. Chov Quarterů a Anglických plnokrevníků postupoval na americkém kontinentě stejným tempem. Někteří plnokrevníci sloužili jako chovní koně i pro Quartery, a spousta koní na krátkou vzdálenost byla v americké plemenné knize zanesena jako plnokrevníci i přesto, že ne všechny jejich pokrevní linie vycházejí z anglické plemenné knihy. Podle jiné teorie byl Quarter vyšlechtěn mnohem později na americkém jihozápadě. Lidé tam totiž rádi pořádali dostihy na krátké vzdálenosti a kovbojům se hodil kůň, který dovedl okamžitě zrychlovat, byl snadno ovladatelný a vhodný též pro práci s dobytkem.
Možná by bylo vhodnější tehdejší Quartery označovat jako typ a nikoli plemeno. Nicméně dnes je Quarter jako plemeno uznáván.

Quarter Horse dostal své jméno podle délky tratí, na kterých dříve soutěžil. Dostihy byly oblíbenou zábavou jeho chovatelů, ale trať tehdy obvykle nebývala delší než čtvrt míle (quarter of a mile).

Sdružení American Quarter Horse Association bylo založeno v roce 1940 a je největší světovou organizací sdružující chovatele jednoho plemene. Má téměř čtyři miliony členů!

Hlava Quartera je malá, široká, s malýma špičatýma ušima, záď a vnitřní strana stehen jsou výrazně osvalené. Kohoutek je dobře stavěný a poskytuje dobrý základ pro sedlo. Quarter má hezkou stavbu těla, je inteligentní a dobře se cvičí.

Jsou povoleny všechny plné, tedy nesmíšené barvy, ale kůň může mít zbarvení na nohou a na hlavě. Pokud má po těle nepravidelné bílé skvrny, označuje se jako Paint.

Většině lidí se při zmínce o Quarterech vybaví westernové ježdění, ale Quarter je rovněž koněm závodním. Dnes se předvádí při rodeu nebo pólu, často se využívá pro terénní i rekreační jízdy.

QUARTER + ARABSKÝ KŮŇ = QUARAB

V roce 1989 vznikl plemenný registr pro křížence koně arabského a Quartera, v roce 1991 pak bylo navíc povoleno plemeno Paint. Quarab smí pocházet pouze z linie arabského koně, Quartera nebo plemene Paint a oba rodiče musejí být uvedeni v plemenném registru. Quarab má vzhled jako arab nebo Quarter. Má vznešenou hlavu s velkýma očima, široké čelo a vyklenutý nos. Výška je od 140 do 160 cm.

Pinto

Sat, 10 Oct 2009 19:23:41 +0200

Název: Pinto

Průměrná výška: Není určeno

Barevné rázy: Stejně jako Paint Horse: tobiano a overo

Místo původu: Amerika
Použití: Dle typu a velikosti, ale většinou jsou to jezdečtí koně.
Temperament: Dle konkrétního koně.

Koně pinto jsou pravděpodobně potomky arabských koní dovezených do Ameriky. Často se tvrdí, že pinto je totožný s plemenem paint, což však není pravda, i když zbarvení je u obou stejné. Americká asociace Paint Horse má ve ssvém registru painty, quartery a plnokrevníky, zatímco asociace Pinto Horse zahrnuje navíc i koně miniaturní, poníky a další plemena, jako například araby, morgany, saddlebredy a tennesseeské mimochodníky. Celkem zapsala již více než 107 tisíc členů.

Pokud chce chovatel koně nechat zapsat do registru pinto, musí mít zvíře na těle nejméně 96 cm čtverečních kůže růžové barvy a, je-li starší než dva roky, musí mít na těle, někdy na přesně určených místech hlavy, bílou srst. U ročků je to 52 cm čtverečních a u hříbat 26 cm čtverečních. U poníků se vyžaduje velikost plochy vždy poloviční a u koní miniaturních čtvrtinová.

Je možné zaregistrovat všechny koně kromě appaloosy a koní tažných. Hřebečci poníků a miniaturních koní by měli mít alespoň jednoho z rodičů ze zapsaného chovu, zatímco kobyly a valachy lze zapsat vždy pod podmínkou, že mají předepsané zbarvení.

Koně pinto se vyskytují ve dvou verzích: tobiano a overo.

Kůň se vzorem tobiano je bílý s velkými barevnými skvrnami, ale skvrny mohou být tak velké, že kůň vypadá jako dvoubarevný. Skvrny najdeme především na hlavě, plecích a slabinách. Uprostřed hřbetu je kůň obvykle bílý.

Overo je dvoubarevný kůň s bílým značkováním, hlavně na bocích. Odznaky jsou rezesety po břiše až ke krku a nohám. Ve tváři najdeme také hodně bílé barvy a někteří koně mají bílé i nohy.

Pinto Horse Association uznává 4 kategorie koní:

Dobytkářský pinto - koně vhodní pro westernové či terénní ježdění a jiné závody. Mívají stavbu těla jako quarter.

Lovecký pinto (hunter) - vhodný k terénnímu i westernovému ježdění a jiným soutěžím. Mívá stavbu těla spíše jako anglický plnokrevník či polokrevník.

Pinto pro rekreační jízdy - vhodný k westernovému a anglickému ježdění. Kůň je podobný arabovi nebo morganovi.

Jezdecký pinto - vhodný k westernovému a anglickému ježdění a zápřeži do povozů. Mívá stavbu těla jako americký jezdecký kůň, tennesseeský mimochodník či missourský klusák.

Paint Horse

Sat, 10 Oct 2009 17:10:11 +0200

Název: Paint Horse

Průměrná výška: 145-165 cm

Barevné rázy: Tři nejrozšířenější jsou tobiano, overo a tovero. U druhu overo jsou vzory framed overo (rámové), sabino a splashed white (rozstříknutá bílá). Skvrny jsou vždy bílé a k tomu může být v podstatě jakékoli zbarvení (kromě bílé).

Místo původu: Amerika
Použití: Všechny disciplíny westernového ježdění.
Temperament: Přiměřeně temperamentní s vynikající povahou.

Španělský dobrodruh Hernando Cortez se roku 1519 vydal na plavbu do Ameriky, aby tam hledal zlato. Na cestě jej doprovázelo 16 koní. Jedním z nich byl kůň kaštanové barvy s bílými skvrnami na břiše. Spolu s mustangy se stal základem pro chov koní paint.
O mnoho a mnoho let později, jednoho dne roku 1960, seděla Rebecca Tyler Lockhartová v kuchyni a obvolávala své známé. Najednou dostala nápad. Věděla, že se spousta lidí zajímá o koně se skvrnitou srstí, a tak ji nyní napadlo, že by mohla pořídit seznam všech takových koní a na jeho základě vytvořit asociaci sdružující zástupce tohoto plemene. Lidé Rebeccu za tento nápad pochválili, a tak se pustila do sepisování. Postupně byl celý kuchyňský stůl pokrytý papírky se jmény majitelů, takže Rebecca musela požádat kamarádky, aby jí s úřadováním pomohly. Práce šla poměrně hladce, jenže jednoho dne všechny tři ženy onemocněly chřipkou, a tak musela Rebecca povolat další posily. Společnými silami skupina o rok později na dostizích ve Forth Worthu založila registr pro strakaté koně. Členové týmu obvolávali všechny majitele koní paint a zvali je k účasti na dostizích. Pár týdnů nato svolala Rebecca skupinu sedmnácti majitelů a rozhodovalo se o tom, zda by bylo možné založit nové plemeno. Jednoho dne roku 1962 tedy Rebecca opět seděla v kuchyni, ale tentokrát již mohla do American Paint Stock Horse Association, tedy sdružení koní dobytkářského rázu, zapsat prvního člena. Bylí jím černý hřebec s bílým zbarvením typu tobiano a jmenoval se Bandits Pinto. Do konce roku se členská základna rozrostla na 150 majitelů a 250 koní. Od té doby se plemeno dále rozšířilo a v současné době čítá asociace více než půl milionu registrovaných koní paint. Zástupce najdeme po celém světě, ale ať už se paint narodí v jakékoliv zemi, je automaticky zaregistrován v centrální plemenné knize v texaském Forth Worthu, kde má asociace, nyní již pod jménem American Paint Horse Association (APHA), své sídlo.
Paint má robustní kostru a dobré svaly, zato hlava je poměrně malá. Má neobyčejně dobrou povahu. Díky výhodné stavbě těla je to kůň rychlý, který umí dělat kolečka na místě. Proto se hodí pro všechny disciplíny westernového sportu. Navíc mívá smysl pro samostatnou práci a práci s dobytkem.
Chov tohoto plemene není snadný. Při chovu jakéhokoli jiného plemene se dbá na stavbu těla a povahu koně, méně už na zbarvení. To však neplatí pro chovatele plemene Paint Horse, neboť kromě dobré stavby těla a povahy je nutné docílit i požadovaného zbarvení a vzorů.

Peruánský paso

Sat, 10 Oct 2009 16:22:29 +0200

Název: Peruánský paso

Průměrná výška: 140-150 cm

Barevné rázy: Nejrozšířenější jsou plné barvy s tmavou kůží. Velké bílé odznaky nebo narůžovělá kůže není příliš žádoucí. V pasovi koluje hodně berberské krve, takže zbarvení může být někdy opravdu zajímavé.

Místo původu: Amerika
Použití: Jezdecký kůň mimořádných kvalit.
Temperament: Ohnivý a temperamentní kůň, ovšem přesto přátelský a snadno ovladatelný.

V 18. století, kdy se silnice teprve stavěly a koně s povozy byli běžnou záležitostí, dávali mnozí lidé přednost chovu klusáků před šlechtěním mimochodníků a jejich chodů. Peruánci však i přesto nadále chovali své tradiční mimochodníky nazývané Cabalo peruano de paso. Peruánský paso je potomkem koní, které s sebou v 16. století přivezl španělský dobyvatel Francisco Pizzaro. Jednalo se o koně s krví koní berberských, andaluských a fríských. Peruánci potřebovali koně, který by zastal práci na plantážích a současně aby to byl jezdecký kůň, schopný přepravit jezdce přes strmé kopce a šikmá úbočí s těžkým terénem.
Peruánský paso se sice v Jižní Americe považuje za plemeno dosti staré, ale v Severní Americe je spíše nováčkem. Tam se dostal teprve před třiceti lety a velmi rychle si získal přízeň velkého počtu lidí. To ovšem není překvapující informace, protože se jedná o velice elegantního jezdeckého koně.
Už několik staletí se při chovu tohoto plemene využívá krev jiných koní. Je jediným plemenem na světě, u kterého je jisté, že každý z jeho zástupců zdědí zvláštní mimochody, které jsou naprosto typické pro toto plemeno.
Peruánský paso mívá dobře osvalenou, ale stále noblesní postavu. Hluboké, výrazné oči mu dodávají inteligentní výraz. Krk je silnější, než bývá u lehkých koní obvyklé, ale je pěkně klenutý a elegantní. Typickými znaky tohoto plemene jsou dlouhá hříva, vysoko nasazený ocas a jemné rousy.
Toto plemeno má v době temperament a ohnivost. Přesto se ale v chovu věnuje velká pozornost povaze, takže paso bývá přátelský a snadno ovladatelný. Chovatelé odjakživa vyřazují jedince s nesprávným temperamentem, byť jsou stavbou těla přijatelní. Majitelé peruánského pasa často tvrdí, že si toto plemeno vybrali právě pro neobyčejně příjemnou povahu.
Pro toto plemeno je charakteristický rovněž plynulý pohyb předních nohou už od předloktí, takže práce nohou připomíná pohyb paží plavce. Přední nohu kůň elegantně vysouvá dopředu, takže na její místo, nebo dokonce před ni, může bez problémů našlápnout noha zadní. Díky tomuto neobvyklému pohybu je jízda na pasovi zvláštním zážitkem. Peruánský paso je kůň mimořádných jezdeckých kvalit. V současné době se prakticky jinak než v jezdectví nepoužívá.
Peruánský paso umí tradiční čtyřdobé chody, od pomalého mimochodu přes rychlejší mimochod až po prodloužený klus a sebraný cval. Díky přirozeným chodům je paso obzvlášť ceněný jako kůň pro rekreační ježdění.

Paso Llano - pomalý, pružný chod.

Sobreandando - rychlejší, dlouhý chod se staccatovým rytmem.

V Severní Americe žije přibližně 12 tisíc koní tohoto plemene. Na celém světě pak necelých 20 tisíc!

Aktuálně

Sat, 10 Oct 2009 15:55:27 +0200

AhojíQ, zase jsem tady nějakou dobu nebyla .

Na tento blog sice nikdo moc nechodí, ale doufám, že se to změní, takže postupně (když se mi chce) dodávám články a doufám, že až tady bude spousta článků, tak se tento blog aspoň trochu proslaví .

No a kdo by měl zájem (asi nikdo ), tak se může podívat ještě na můj druhý blog, který je aktualizovaný, o tom nejlepším koníkovi na světě (viz foto ).

Paso fino

Thu, 13 Aug 2009 18:21:21 +0200

Název: Paso fino

Průměrná výška: 132-152 cm

Barevné rázy: většina běžných barev
Místo původu: Amerika
Použití: Jezdecký kůň, ale také zápřah či práce na farmě
Temperament: Elegantní kůň s hrdou a vyrovnanou povahou.

Stejně jako většina koní pochazejících ze španělských plemen, je i paso fino elegantní kůň s hrdou a vyrovnanou povahou. Plemeno vzniklo ze španělských koní, kteří se na jihoamerický kontinent dostali před 500 lety a byli potomky koní berberských a andaluských. Je možné že v žilách plemene paso fino koluje i krev narrangasettského mimochodníka. Ve Spojených státech amerických chov začal teprve v roce 1940. Od roku 1992 se členská základna asociace jeho chovatelů rozrostla o plných 60 procent.

V současnosti najdeme na celém světě více než čtvrt milionu koní paso fino.

Paso fino je kůň neuvěřitelně krásného vzhledu, ušlechtilý, a přesto silný a vytrvalý. Malou hlavu se štičím profilem nese vysoko, hříva a ocas jsou dlouhé a hedvábně hladké. Kůň má svalnatý trup s krátkým hřbetem. Má silné a rychlé nohy a velmi tvrdá kopyta. Při běžném ježdění ani nejsou zapotřebí podkovy.

Paso fino se využívá jako skvělý jezdecký kůň k rekreační turistice i výcviku. Známé jsou výstavy, kde tito koně závodí v různách typech chodu. Díky své všestrannosti se však plemeno využívá k řadě dalších činností, například práci na farmách či v zápřehu. Jízda na těchto koních je opravdovým požitkem, a tak je paso fino častým pomocníkem i při hipoterapii.

Na tomto koni je nejpozoruhodnější čtyřdobý chod, po kterém dostalo celé plemeno název, paso fino. Tento chod je všem koním paso fino vrozený. Existují tři varianty, které se liší mírou sebrání:

Reprezentační paso fino - chod s vysokým stupněm sebrání, kdy kůň jakoby tančí na místě, kladení nohou je rychlé a rytmus je hezky souvislý. I když nohama pohybuje velmi rychle, kupředu postupuje jen velmi pomalu, přibližně jako u pomalé chůze.

Paso corto - chod s rychlostí přibližně jako u středního klusu, velice pohodlný pro koně. Kůň v dobré kondici se dovede takto pohybovat bez únavy celé hodiny. Také pro jezdce je tento chod velmi pohodlný.

Paso largo - prodloužený krok s nejnižším stupněm sebrání a naopak nejvyšší rychlostí, přesto pro jezdce velmi pružný.

Palomino

Thu, 13 Aug 2009 17:50:50 +0200

Název: Palomino

Průměrná výška: 140-170 cm

Barevné rázy: Zlatá s různými odstíny hřívy a ocasu
Místo původu: Amerika
Použití: Jezdectví
Temperament: U těchto koní může být jakákoliv povaha, protože záleží pouze na zbarvení.

Už od chvíle, kdy španělští koně vkročili na americkou půdu, existují koně se zvláštním zbarvením zvaným palomino. Tato nádherná, dozlatova zbarvená zvířata s bílou hřívou a bílým ocasem, byla ve Španělsku nesmírně oblíbená a patřila k miláčkům královny Isabelly Bourbonské. Ta jich měla ve stájích přes sto a jezdit na nich mohli pouze členové královské rodiny, nebo držitelé zvláštního povolení. Zbarvení palomino se někdy nazývá také isabela, právě podle španělské královny. Tento typ zbarvení najdeme u celé řady plemen, ale koně palomino chované kdysi na španělském královském dvoře byli považováni za svébytné plemeno. V roce 1935 založil Američan jménem Dick Halliday registr pro chov koní palomino v USA. Prvním zapsaným koněm byl hřebec El Rey de Los Reyes. Pak Halliday věnoval řadu let výzkumu těchto koní a napsal o nich řadu článků. V roce 1936 byl registr převeden na asociaci Palomino Horse Association. Členem se může stát jakýkoli kůň se zbarvením palomino, bez ohledu na plemeno, podmínkou je jen výška mezi 140 a 170 cm.

Ideální barvou je u koní palomino zlatá, jakou najdeme na zlatých mincích, ale samozřejmě existují různé jiné odstíny. Hříva a ocas mívají barvu bílou, stříbrnou či slonovinovou, ale je povoleno až 15% tmavší či zrzavé srsti. Oči bývají černé nebo hnědé a kůže většinou šedá, černá nebo hnědá.

Skákání na jízdárně

Thu, 13 Aug 2009 12:26:34 +0200

Zatímco jsem si od tohoto blogu v červenci dávala pauzu, tak jsem s Durčou skákala a jezdila na vyjížďky. Když za ním jdu sama, tak nemám žádný fotečky, ale když jdu s někým jiným, tak nějaký jsou .

Click na obrázek

Mustang

Thu, 13 Aug 2009 11:34:17 +0200

Název: Mustang

Průměrná výška: 135-150 cm, ale může být jakékoli výšky

Barevné rázy: Jakákoliv barevná kombinace.
Místo původu: Amerika
Použití: Zdivočelí koně
Temperament: Někteří jsou méně, někteří více temperamentní, můžou být prakticky jakékoliv povahy a temperamentu.

Na území Mexika přivezl koně v roce 1519 dobyvatel

Hernando Cortez a později ho se svými koňmi následovali další španělští

dobyvatelé, dobrodruzi a misionáři. Jednalo se o silné zdravé španělské koně, většinou křížence andaluského, arabského, berberského nebo plemene jennet. Jméno mustang je odvozeno od španělského slova mesteńo, které znamená divoký nebo zbloudilý. Koně přežili

náročnou cestu přes moře, což svědčí o jejich velké

výdrži.

Později se rozšířili po Severní Americe a místní Indiá

ni se zpočátku před nájezdy ozbrojených Evropanů na koních nedokázali bránit.

Postupem času se ale Indiáni naučili koně nových osadníků krást. Nejprve je jedli nebo pouštěli na svobodu, ale později si začali uvědomovat, že koně se výborně hodí k jezdeckým účelům. Strakaté koně měli nejraději, zřejmě pro jejich přirozené maskovací zbarvení. Indiáni se tak stali opravdovými znalci koní a některé indiánské kmeny dokonce zakládaly své chovy.

Koně, kteří byli vypuštěni na svobodu nebo sami utekli, žili pak ve stádech v divoké přírodě. V polovině 19. století se v Americe vyskytovaly více než dva miliony zdivočelých koní, ale do konce století se jejich počet výrazně snížil. Začaly se budovat farmy a rozšiřovat pozemky, a tak se velikost území přístupného volně žijícím potomkům domácích koní rychle zmenšovala. Současně bylo hodně koní zabíjeno. Koně představovali hrozbu pro místní farmáře, protože ničili úrodu, na druhé straně poskytovali levné maso pro výrobce krmiv.

Dnes je mustang chráněným zvířetem. V současnosti žije hlavně na Západě přes 50 tisíc zástupců tohoto druhu.

Zdivočelí domácí koně dorůstají dospělosti teprve po čtyřech až sedmi letech života. Na jaře a v létě rostou běžným tempem, ale na podzim a v zimě se růst téměř zastaví, neboť nemají tak velký přísun potravy.

Za chladného počasí spotřebují veškerou energii na udržení tělesné teploty. Liší se podle exteriéru a podle něj lze také mnohdy poznat, která pokrevní linie převládá. Některá stáda mají hodně společného s plemenem quarter, jiná se spíše podobají plnokrevníkům, arabům nebo plemeni morgan. Rozmanité je také zbarvení. V některých stádech žijí hlavně strakatí jedinci, jinde se vyskytují převážně hnědáci. Mustang má silné nohy, silnější než jaké najdeme u jiných koní. I kopyta jsou nadprůměrně silná, protože volně žijící kůň musí být schopen zvládnout bez podkov jakýkoli terén.

Zdivočelé koně samozřejmě nelze v pravém slova smyslu využívat tak jako ostatní plemena. Mustangy lze nicméně zkrotit a osedlat.

Každé stádo má dva vůdce: klisnu a hřebce. V čele stáda je nejzkušenější klisna. Pokud stádo cválá, pohybuje se hřebec obvykle vzadu a dohlíží na to, aby všichni koně stačili tempu a žádný nevybočoval. Hřebec stádo ochrání v případě nebezpečí - je připraven kdykoli vyrazit dopředu a s vetřelcem si poradit. Neustále je ve střehu, a ostatní tak mohou v klidu odpočívat a popásat se. Mladí hřebci musejí stádo opustit, když dosáhnou věku dvou až tří let a mladé klisny jsou poprvé připraveny k páření.

Tito mladí hřebci pak zakládají vlastní stáda, tzv. mládenecké skupiny. Tímto způsobem se příroda brání páření příbuzných jedinců.

Morgan

Sat, 27 Jun 2009 16:15:53 +0200

Název: Morgan
Průměrná výška: 141-152 cm Barevné rázy: Hnědák, vraník, ryzák, bělouš či plavák. Existují i jedinci se vzorem overo.
Místo původu: Amerika
Použití: Všestranní jezdečtí koně
Temperament: Milý, přátelský a všestranný kůň.

Za své jméno vděčí toto plemeno Justinu Morganovi, učiteli ze státu Massachusetts. Když se roku 1789 přestěhoval do sousedního Vermontu, přivezl si s sebou hnědé hříbátko. To dostalo jméno Figure a je dnes považováno za zakladatele plemene morgan. Nikdo nikdy přesně nevěděl, jaký byl původ hřebce Figure, ale zřejmě to byl kříženec araba s anglickým plnokrevníkem. Po smrti Justina Morgana byl hřebec pojmenován právě podle svého bývalého majitele. Koník (Figure měřil pouze 140 cm) se stal na severozápadě USA opravdovou hvězdou, a to nejen díky nádhernému exteriéru, ale i dobré povaze, vytrvalosti, síle a rychlosti. Všechny tyto skvělé vlastnosti se dařilo přenášet i na jeho potomky.

Většinu života strávil Figure jako pracovní kůň na nejrůznějších farmách, ale navíc se účastnil i soutěží. Uhynul roku 1821 na následky zranění, které u kopnutím přivodil jiný kůň. Tři z jeho potomků, hřebci Sherman, Bulrush a Woodbury úspěšně přenesli jeho nejlepší vlastnosti na další generace morganů.

První zástupci tohoto plemene našli uplatnění při kácení lesů a orání polí, ale na severu, v Nové Anglii, se dobře hodili k zápřehu do kočárů.

Po roce 1840 se chov morganů začal díky několika chovatelům sjednocovat. Jako základ byli použiti potomci legendárního koně Figure z druhé, třetí a čtvrté generace. Z morganů se stalo oblíbené, ale také drahé plemeno, které se prodávalo po celých Spojených státech.

Svého času patřili morgani k nejlepším klusákům, ale přesto se zapsali do historie především jako plemeno pracovní či všestranné. Během americké občanské války sloužila u vojska celá řada morganů. Bohužel také mnozí z nich v bitvách zahynuli.

Dnes najdeme morgany na celém území Spojených států, ale i ve více než 20 dalších zemích.

Morgan má dobrou výdrž, čestnou a zvládnutelnou povahu a snadno se ovládá. Hlava by měla být středně velká s širokým čelem, velkýma očima a s profilem rovným, či mírně prohnutým. Hrotité uši jsou postaveny daleko od sebe, u klisny bývají delší než u hřebce.

Kostra je robustní s krátkým hřbetem (slabý, nízký či dlouhý hřbet se u morgana považuje za závažný nedostatek), širokými bedry a hlubokými slabinami. Kohoutek je výrazný, nikdy nesmí být nižší než bedra. vysoko nasazený ocas působí vznešeným dojmem.

Morgani jsou oblíbení jezdečtí koně, ale jejich využití je opravdu pestré - parkury, drezura, zápřahy, turistické a rekreační ježdění či práce na farmě. Díky klidné povaze bývají také skvělými pomocníky pro hiporehabilitaci. Každý, kdo si jednou pořídil morgana, tvrdí, že to není jen nový kůň, ale rovnou nový člen rodiny - tak milý a přátelský je tento kůň!

Miniaturní kůň

Sat, 27 Jun 2009 14:24:04 +0200

Název: Americký miniaturní kůň
Průměrná výška: max. 87 cm u dospělého jedince

Barevné rázy: Jakékoliv
Místo původu: Amerika
Použití: Rodinný koník, domácí mazlíček, výstavní kůň, koník pro nejmenší děti.
Temperament: Hodní a klidní domácí mazlíčci, občas mohou být temperamentní.

Americký miniaturní kůň je jedinečným plemenem, u něhož hlavní roli hraje velikost zvířat. Registrace je možná jedině pokud koník splňuje výškové limity: hříbě nesmí překročit výšku 76 cm, roční kůň smí měřit nejvýše 82 cm, u dvouletého koně je hranice 84 cm a u dospělé

ho 87 cm. Jsou to tedy miniatury tradičních koní, přičemž mohou vypadat přesně jako arab, quarter, plnokrevník, nebo dokonce tažný kůň.

U miniaturních koní se nejedná o žádnou genetickou vadu. Chovatelé je úmyslně šlechtí jako zmenšené verze tradičních koní.

Vzhledem k malé výšce je jasné, že na miniaturních koních mohou jezdit jen malé děti. Koníci se tedy chovají jako domácí mazlíčci, skoro jako psi. Pravidelně se pořádají výstavy, na kterých miniaturní koně dokazují, že mohou být i vhodnou součástí hipoterapie. Tito koníci se také dají zapřahat do kočárků nebo vozíků. Utáhnou 2 dospělé osoby na vzdálenost deseti mil a s dětmi mohou cestovat libovolně daleko.

Miniaturní koně se snadno převážejí, neboť lidem k tomu stačí mít větší auto. Podobně jako psi mohou být tito koně přepravováni i letecky.

Počet kastrovaných hřebečků je u miniaturních koní poměrně malý, ale rok od roku obliba valachů vzrůstá. Kastrují se mladí hřebci, kteří mají příliš ohnivý temperament, nevyhovují exteriérově a nejsou přínosem pro plemenitbu. Kastrují se také ti hřebci, jejichž úspěšnost v soutěžích je nižší než úspěšnost jejich rodičů. Za nejvhodnější dobu pro kastraci se považuje období dospívání. Přitom se přihlíží k tomu, jak vysokého a osvaleného jedince chceme mít. Do výkonnostního tréninku se valaši zařazují od dvou let, kdy se také učí skákat první překážky.

Den ode dne se tito jedinci chovají mírněji a práce s nimi je klidnější a bezpečnější než s hřebci. Nejsou také nervózní jako často bývají klisny, ale jsou vyrovnaní a spolehliví. Nechybí jim však jistá dávka ostražitosti a živosti.

Jako rodinní koníci a koníci pro děti jsou valášci nejlepší volbou, pokud nechcete miniaturní koně chovat, jsou ideální a nejspolehlivější právě valášci.

Chincoteague Pony

Sun, 21 Jun 2009 20:15:06 +0200

Název: Pony Chincoteague
Průměrná výška: 120-130 cm, ale může dosahovat i 140 cm Barevné rázy: Obvykle skvrnité zbarvení (tmavě nebo světle hnědé skvrny na bílém podkladu), ale najdeme i jednotně zbarvené pony, převážně vraníky nebo kaštanové hnědáky
Místo původu: Amerika
Použití: Většinou žijí divoce, ochočení ponyové slouží k ježdění.
Temperament: Někdy temperamentní, většinou však klidní, jsou přátelští a inteligentní.

Malí, roztomilí a přátelští poníci Chincoteague [:šinkotýk] obývají ostrovy Chincoteague a Assateague ležící při pobřeží států Maryland a Virginia. Podle jedné legendy se jedná o potomky 17 arabských koní, kteří opustili španělskou loď potápějící se u virginských břehů někdy v 17. století a doplavali na souš. Tam, aby přežili, byli nuceni požírat nejrůznější drsné plodiny. Tím se poníci zocelili, a postupně vznikalo plemeno dnes známé jako Chincoteague. Příběh je to sice hezký, ale pravděpodobnější se zdá teorie, že se jedná o potomky koní, kteří byli na Assateague přivezeni až v 18. století, neboť se tímto způsobem jejich majitelé snažili vyhnout placení daní a snad i jiným povinnostem.

Ať už se vzali odkudkoli, dnes najdeme na americkém kontinentě dvě skupiny poníků. K virginským poníkům náleží skupina asi 130 koní obývajících ostrov Assateague. Jejich majitelem je dobrovolný hasičský sbor, který má správu ostrova na starosti. Marylandská skupina čítá zhruba 140 poníků a spadá do vlastnictví Správy národního parku státu Maryland. Na hranici mezi státy Maryland a Virginia se nachází na jednom z ostrůvků oplocení, které obě skupiny koní odděluje. Vzhledem k tomu, že poníci žijí na území národního parku, nesmí jejich počet překročit číslo 150; jinak by totiž znamenala jejich přítomnost ohrožení pro místní životní prostředí.

Na ostrově Chincoteague se od roku 1924 populace poníků udržuje v mezích poněkud neobvyklou metodou. Každý rok v červnu se pořádá dvoudenní slavnost , během které hasiči při odlivu vyhánějí koně z ostrova přes úžinu na virginskou pastvinu. Tam se poníci pochytají a hříbata jdou do dražby, zatímco hřebci a klisny plavou zpět na ostrov. Přeplavat z pevniny na ostrov jim trvá přibližně 10 minut.

V Marylandu se stav poníků také reguluje, ale zase jiným způsobem. Tam vynalezli chovatelé jedinečnou převentivní metodu. Poníkům se do těla vstřikuje antikoncepční přípravek, který zastaví jejich schopnost plodit hříbata na dobu jednoho roku. To se opakuje každý rok. Metoda se používá již řadu let a zatím fungovala spolehlivě a bez vedlejších účinků.

Na území Spojených států a Kanady se poníci Chincoteague chovají v soukromém vlastnictví. Dnes se toto plemeno považuje za vzácné.

Poník Chincoteague má hezky stavěné tělo, silné, dobře osvalené, s bohatou hřívou a dobře ožíněným ocasem. Má přátelskou povahu, je inteligentní a všestranný. Je to odolné zvíře, které potřebuje jen trochu čerstvé vody, mořské řasy, seno a trochu ovsa. V zimě mu naroste silná podsada a poník vypadá jako roztomilé plyšové zvířátko. Některá hříbata chovaná mimo ostrovy se těší dobré péči včetně krmiva bohatého na bílkoviny, takže takoví jedinci dorůstají výšky velkých koní. Poníci Chincoteague vypijí dvojnásobné množství vody, než jakékoli jiné plemeno. Důvodem je vysoký obsah soli v jejich potravě. Díky takové spotřebě vody pak mohou vypadt poněkud otyle a vypaseně.

Poníci žijí na ostrovech Chincoteague a Assateague ve volné přírodě, což znamená, že se nevyužívají k žádným činnostem. Jedinci chovaní soukromými majiteli slouží k ježdění.

Florida Cracker

Sun, 21 Jun 2009 12:44:49 +0200

Název: Florida Cracker
Průměrná výška: 135-150 cm

Barevné rázy: Vyskytuje se ve všech barvách, ale nejrozšířenější je šedák nebo roan.
Místo původu: Amerika, Florida
Použití: Sportovní ježdění
Temperament: Hodné a snášenlivé plemeno.

Florida Cracker je další z velmi vzácných plemen. Je také známý pod názvy Seminole Pony, Chickasaw Pony, Florida Horse a Florida Cow-Pony. Je křížencem mnoha plemen, z nichž nejvýznamnější jsou arab. berber, andaluský kůň, sorraia a španělský kůň Jennet. Stavbou těla se hodně podobá mustangům, ale určité znaky má společné též s plemeny criollo, peruánský paso a paso fino. Plemeno vzniklo přirozeným výběrem mezi stády divokých koní na Floridě a oblíbeným se stalo zejména na farmách při práci s dobytkem.

Později ale farmáři začali pro tuto práci používat větší koně a Florida Cracker se ocitnul téměř na pokraji vyhynutí. Cracker je dlouhý bič, kterým kovbojové šlehali do vzduchu.

Florida Cracker je kůň malého vzrůstu. Hlavu má vznešenou a živýma očima, hřbet nízký a silný, se zakulacenými bedry. Kůň je to od přírody ostražitý, silný a vytrvalý. Od narození má pevné držení těla. U některých zástupců plemene můžeme pozorovat přirozený chod zvaný "coon rack".

Florida Cracker se používá ke sportovnímu ježdění, dříve pro rančerskou práci s dobytkem, do té doby, než byl vytlačen většími koňmi.

Coloradský rančer

Sun, 21 Jun 2009 12:06:21 +0200

Název: Coloradský rančer
Průměrná výška: 142-160 cm

Barevné rázy: Typy zbarvení jsou totožné s plemenem appaloosa
Místo původu: Amerika, Colorado
Použití: Jezdecký kůň a čím dál víc jako kůň přehlídkový.
Temperament: Inteligentní, ale hodný a spolehlivý westernový kůň.

Jak sám název napovídá, místo, kde došlo k největšímu vývoji plemene je stát Colorado. Vzhledem tento kůň velmi připomíná plemeno Appaloosa, ovšem má svou vlastní historii a svůj vlastní původ. Kvůli značné podobnosti těchto dvou plemen byli tito koně v minulosti mnohými rančery označeni jako Appaloosa.
Tito koně byli vždy připravování hlavně na práci s dobytkem. O vznik tohoto plemene se významně zasloužil Mike Ruby, který pečlivě vedl záznamy o všech koních, kteří na jeho farmě přišli na svět. Zaznamenával datum porodu, vzory zbarvení a detailně popisoval původ každého koně. Tyto ručně psané záznamy jsou stále ve vlastnictví asociace chovatelů, kterou Ruby založil roku 1935 a jejímž prezidentem byl až do své smrti o sedm let později. Chcete-li nechat svého koně zaregistrovat jako coloradského rančera, musíte prokázat jeho spřízněnost s jedním ze zakladatelů chovu. Zakladatelem chovu byl hřebec Patches, potomek koní, které slavný generál Grant obdržel od tureckého sultána Abdula Hamída. Byli to arabský polokrevník Leopard a čistokrevný berber Linden Tree. Když Mike Ruby náhle zemřel, asociace chovu nezanikla. Naopak, nadále funguje a dnešní coloradské rančery stále spojuje pokrevní linie s legendárním Patchesem.
Coloradský rančer je inteligentní kůň s pevnou stavbou těla, silnými končetinami a dobře tvarovanými, tvrdými kopyty. Poslední dobou se čím dál tím více využívá jako jezdecký a přehlídkový kůň. Nejlepší je ovšem stále ve westernovém ježdění a při práci s dobytkem.